woman, foot, relaxation

Po čem naše chodidla touží a čím vším se nám za péči odmění

Pokaždé, když jsme se vrátili s bráchou z tréninku ještě coby malé děti, jsme se najedli, vykoupali a pak si máma sedla, my jí dali nohy do klína a ona nám je na střídačku natírala krémem a masírovala. Bylo to takový zvyk, a tak příjemný zvyk, že jsem ho pochopitelně převzala a nohy si masírovala skoro každý den i když už jsem byla slečna.

Jako studentka gymnázia jsem jela na studentskou výměnu do Franci. Byly s ní spojeny i výlety a když jsme se po jednou výletě ubytovali v F1, já si dala sprchu a začala si masírovat nohy, moje spolubydlící z toho byla úplně vedle: „To jsem ještě neviděla, že by si někdo mazal nohy!“. Myslím, že jsem se tehdy i trošku zastyděla, jestli to opravdu není divné a jestli tedy já nejsem divná, což se v pubertě opravdu špatně snáší. 

Teď už se za to rozhodně nestydím. Jsem za to nesmírně ráda a ráda o tom povídám. 

Proč bych se neměla starat o svá chodidla stejně jako o jakoukoli jinou část těla? Proto, že jsou po většinu času schovaná v botách a nikdo je nevidí? A v létě do sandálků to na těch pár týdnů spraví trocha sluníčka a lak na nehty?

Tehdy jsem to ještě nevěděla, ale dnes vím, že to není jen o tom, jak chodidla vypadají, jestli mám krásně rovné prsty, rovný palec a pevnou klenbu. Je to taky o tom, že vnímavá chodidla mi nabízí další způsob vnímání sebe sama a světa kolem.

O několik let později po zmíněném výletu jsem se o chodidla začala zajímat víc. 

Roztrhl se pytel s informacemi o barefoot obuvi a chodidlům se celkově začala věnovat větší pozornost. Informací o účincích chůze na boso, výrobců a prodejců barefoot obuvi je nespočet. Stal se z toho módní trend.

Mně ale zajímalo chodidlo ve spojitosti se spirální stabilizací (SPS). Na kurzech SPS se dozvíte, že spirální stabilizace aktivuje i nožní klenbu, ale moc se to nerozebírá a spíš se to bere jen tak mimochodem.

Já jsem ve své praxi ale zaznamenala obrovský posun právě tehdy, kdy jsem se začala chodidlům věnovat cíleně. Najednou se vše propojilo se zbytkem těla. Když z nestabilní základny uděláte základnu stabilní, nutně se musí přeskládat a stabilizovat i to, co je nad ní. No ne? 

Díky cvičení, pevné opoře v chodidle a svalovému řetězení jsem po nějaké době začala cítit, že do schodů a do kopce našlapuji jinak.

A hlavně! – mohla jsem chodit delší a delší vzdálenosti bez bolesti. Po několikaletém trápení s bolestivými úpony stehenních svalů na sedacích kostech se začínalo něco dít. Byla jsem smířená s tím, že poškození je trvalé a (jak říkal doktor) je třeba se s tím smířit. Já jsem ale našla způsob, jak na to. Změnit špatný pohybový návyk, v mém případě špatný nášlap a odraz.

To, že máte aktivované chodidlo, které vnímá, jak stojíte a na čem stojíte vám dá úplně jiný rozměr každého pohybu. Můžete začít s obyčejným tenisákem, s masážním ježkem, cílenými cviky, chozením bosky v trávě, čímkoli.

Jakmile chodidla probudíte, už vám nedají pokoj. Chtějí svobodu! Chtějí prostor! A chtějí si užívat života stejně jako vy!

Dnes o starých jizvách vím jen občas, když to zkrátka přeženu. Ale vím, že stačí pár dní odpočinku, opečovat sebe včetně chodidel a zase bude dobře.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *